Mýty a pověry ve zdravotnictví
1. Řešení je snadné: Peníze. Více peněz.
Ve zdravotnictví je málo peněz – Problémy zdravotnictví by vyřešilo více peněz (ze státního rozpočtu).
„Velikost“ různých problémů je obvykle porovnávaná v penězích. To navozuje dojem, že příčinou těchto problémů je nedostatek prostředků. Často je však problém nikoli v množství peněz, ale v správnosti (nebo lépe řečeno, v nesprávnosti) jejich použití. Více peněz do špatně fungujícího systému znamená vyšší ztráty. Je to jako dolévat vodu do děravého džbánu..
Každá koruna ve zdravotnictví je korunou, kterou zaplatili čeští občané, plátci daní a odvodů. Více peněz se do systému dostane jedině tak, že budou platit více: a je otázkou nastavení, zda to bude prostřednictvím zvýšení daní, zvýšením odvodů nebo zvýšením přímých plateb.
Proč však mají tito lidé platit víc, když se ani teď s jejich penězi nenakládá dostatečně hospodárně a efektivně. Podle studie německého Institutu pro ekonomický výzkum (Ifo) porovnávající efektivitu zdravotních systémů, je výstupní efektivita českého zdravotnictví pouhých 83,5 %.
To znamená, že 16,5 koruny z každé stokoruny, kterou lidé zaplatí na zdravotnictví neslouží zamýšlenému účelu, ale je vyplýtváno. Proto jsou požadavky na zvýšení daní na pokrytí státní dotace do zdravotnictví nefér vůči daňovým poplatníkům.
To, co potřebujeme, je reforma zdravotnictví, která zabrání plýtvání. Výše zmíněných 16,5 % představuje v celém zdravotnictví 36 miliard korun, které se dají použít na zlepšení platových podmínek zdravotníků, modernější nemocnice a lepší péči. Až po využití těchto rezerv je možné žádat od lidí více peněz do zdravotnictví.
Za několik let skutečně další peníze pro zdravotnictví budeme potřebovat, zejména kvůli stárnutí obyvatelstva. Z logických i etických důvodů je ale prvořadým úkolem každé zodpovědné vlády postarat se nejprve o to, aby peníze, které již dnes platíme, byly dobře vynakládány.
2. Zdraví není zboží
Toto tvrzení není mýtus, zdraví opravdu není zboží. Není však zcela jasné, vůči komu se autoři tohoto sloganu vymezují, protože nikdo netvrdí opak. Zdraví není zboží, stejně jako hlad není zboží. Přesto nikdo u nás hlady neumírá, i když chleba a rohlíky a další potraviny vyrábějí a prodávají lidé a firmy, které za ně chtějí zaplatit
Na zdravotní péči, která má za cíl udržení a zlepšení zdraví nebo odstranění utrpení, je potřeba se dívat zcela přirozeně jako na službu. Z toho plyne, že pro ní platí stejné ekonomické zákonitosti jako pro kteroukoliv jinou službu. Za poskytnutí zdravotní služby má její poskytovatel právo na odměnu. Jediným rozdílem proti jiným službám je, že ve zdravotnictví požadujeme jejich všeobecnou dostupnost. Ta je ale a i po reformě bude zajištěna prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění
.
3. Zisk ve zdravotnictví je nemorální
Nikde ve zdravotnictví se teď netvoří zisk a neposkytují tam své služby soukromoprávní/ obchodní společnosti. Zisk akcionářů a bonusy zdravým pojištěncům budou chybět v solidárním koši. Zisk ve zdravotnictví je nemorální.
Téměř všichni, kdo dnes ve zdravotnictví působí, z toho mají zisky: farmaceutické společnosti, dodavatelé léků a zdravotnických prostředků, soukromí lékaři nebo nemocnice. Zisk je odměnou za vykonanou práci a motivací k lepším výkonům. Účastníci zdravotnického systému nevydělávají na utrpení, ale na jeho odstraňování. Zisk ve zdravotnictví není nemorální, ale podobně jako v jiných oblastech povzbuzuje snahu nabízet služby, které lidé potřebují a chtějí.
Jednou z příčin problémů v našem zdravotnictví je nevyváženost motivací. Zdravotní pojišťovny, které se mají starat o hospodárné vynakládání prostředků plynoucích do zdravotnictví, zisk tvořit nemohou, a to se také projevuje na důslednosti (či spíše nedůslednosti), s jakou se o naše peníze starají. Nemají ani sílu a ani motivaci čelit tlaku těch, kteří zisk tvořit mohou. Peníze určené na zdravotní péči jsou tak často vydávány neúčelně.
Reforma vyrovnává motivace všem. Zisk každého z nich přitom bude záviset na spokojenosti pacienta (pojištěnce): nespokojený pacient (pojištěnec) odejde ke konkurenci a ta si jej ráda převezme, i když bude starý a nemocný (viz bod 16).
Navíc, podle reformních návrhů bude muset zdravotní pojišťovna 85 % z vytvořeného zisku rozdělit svým pojištěncům. Kdyby tento systém fungoval již dnes, přebytky na účtech pojišťoven by se přestěhovaly do kapes občanům.
Někdy se argumentuje tím, že zdravotní pojišťovny si nemají konkurovat a nemají tvořit zisk, protože jejich úkolem je pouze výběr odvodů na veřejné zdravotní pojištění (stejně jako finanční úřady vybírají daně). To je zásadní nepochopení účelu zdravotních pojišťoven. Výběr odvodů je jen malou částí jejich činnosti. V některých evropských zemích (například v Holandsku) pojišťovny odvody vůbec nevybírají. Podobnou změnu (jedno výběrčí místo pro daně, cla a odvody na povinné zdravotní a sociální pojištění) ostatně chystá i česká vláda.
Hlavní rolí zdravotních pojišťoven, ve které je nemůže nikdo zastoupit, je správa peněz vybraných na povinné zdravotní pojištění po jejich přerozdělení (viz bod 16). Úkolem pojišťovny je najít ty nejkvalitnější a nejefektivnější poskytovatele a s nimi uzavřít co nejlepší smlouvy na poskytování zdravotní péče pro své klienty. Všichni víme, jaké jsou rozdíly mezi lékaři a nemocnicemi – ve vlídnosti, v ordinační době, v čekacích dobách, ale i v kvalitě zdravotní péče. Pro běžného člověka ale není lehké tyto rozdíly rozeznat. Proto tu máme zdravotní pojišťovny, které by nám měly poradit a vybrat pro nás ty nejlepší poskytovatele.
Pokud tuto práci udělají zdravotní pojišťovny dobře, zaslouží si za to přiměřenou odměnu. Ta by rozhodně neměla představovat horentní finanční částky, které pak budou v systému chybět, protože - podle reformního návrhu - tvoří pouze malý zlomek úspor dosažených v systému díky zlepšené hospodárnosti.
Odčerpáním peněz ze systému nehrozí ani provozní náklady nových pojišťoven. Jednak jsou takzvaně zastropované na 3,5 % z celkových příjmů pojišťoven, jednak konkurence dlouhodobě vede i k úspornějšímu provozu. Velikost není žádnou zárukou hospodárnosti – Všeobecná zdravotní pojišťovna má dnes ze všech pojišťoven nejvyšší provozní náklady na jednoho pojištěnce.
4. Reforma není zapotřebí, vždyť všechno funguje
S penězi ve zdravotnictví se nedá zacházet lépe. V systému není třeba nic měnit a není již co zlepšovat. Nemáme problémy s dostupností péče, každý má přeci přístup k potřebné péči.
Zdravotní systém dnes nezabezpečuje ani dostatečnou blízkost kvalitního poskytovatele, ani záruku, že nebudete příliš dlouho čekat na vyšetření nebo operaci.
Slova o tom, že zdravotnictví funguje, mohou snadno rozlítit pacienta, který čeká více než dva roky na umělý kyčelní kloub nebo jiného pacienta, čekajícího na vyšetření (!) magnetickou rezonancí až 6 měsíců. Za největší problém současného zdravotnictví lidé považují dlouhé čekací doby, které se navíc liší okres od okresu.
Okres od okresu se liší také místní dostupnost zdravotní péče. Například obyvatelé českokrumlovského a jindřichohradeckého okresu musí k ambulantnímu specialistovi cestovat dvakrát déle než průměrný Čech.
Stejně tak existují rozdíly v kvalitě zdravotní péče. Jenže je pacient-spotřebitel nevidí, neví, kde jsou vedeny kvalitní porody, nebo, kde je nízký počet reoperací. Data o kvalitě nejsou dostupná. Jsou zakrývána, či překrucována nesmyslnými žebříčky. Pojiš´tovnám chybí motivace podporovat jenom kvalitní poskytovatele.
Takto skutečně fungující zdravotnictví nevypadá.
5. Soukromník nemůže zabezpečovat veřejný zájem
Poskytování zdravotní služby je službou ve veřejném zájmu, proto musí být poskytována výhradně státní nebo veřejnoprávní institucí.
Je boj proti hladu ve veřejném zájmu? Určitě ano - a přesto: chléb peče soukromý pekař, a nikoli státní. Prodává jej soukromý obchodník, a ne státní. Úlohou státu je dohled nad kvalitou poskytované služby, nikoli její aktivní provozování. Nikdo v této zemi by neměl trpět hladem. Kvůli tomu ale neznárodňujeme pekaře. Řešíme to tím, že potřebným finančně vypomůžeme.
Přesně na stejném principu funguje systém veřejného zdravotního pojištění. Po přerozdělení odvodů, které platíme na pojistné jako procento z platu (viz bod 16), dostane každá pojišťovna na každého svého pojištěnce částku odpovídající jeho věku a zdravotnímu stavu, bez ohledu na to, kolik takový konkrétní pojištěnce zaplatil na odvodech. To se nazývá solidarita.
Dále již tyto peníze mohou za přísných pravidel a dohledu státu spravovat organizace s nejrůznějšími vlastníky a v nejrůznějších právních formách. Mimochodem, opakovaná zkušenost z České republiky ukazuje, že stát (reprezentovaný politiky a úředníky) nebývá vždy nejlepším hospodářem.
Veřejný zájem je pojem, který zatím v českém zákonodárství není definován. Je ale popsán v právních předpisech Evropské unie. Sama Evropská komise říká o službách ve veřejném zájmu, mezi které patří i zdravotnictví, že vyžadují zvláštní pozornost a regulační opatření, mohou ale být poskytovány veřejnými i soukromými subjekty, v neziskovém i ziskovém režimu. Reformní návrh je tedy v plném souladu s pravidly Evropské unie.
6. Mezi zdravotními pojišťovnami není rozdíl
...a nejlepší by bylo mít jednu státní platebnu.
Pojišťovny nejsou stejné. Zákony jim dosud dávaly jen malý prostor k odlišení, přesto je dnes rozdíl v úhradách lékařům, v proplácení výkonů nad zákonem stanovený rozsah nebo v čekacích dobách.
Reforma umožní zdravotním pojišťovnám další odlišení. Očekáváme, že jejich konkurence přinese pojištěncům nové výhody a poskytovatelům prostor pro rozšíření poskytovaných služeb. Konkurence povede ke zkvalitnění služeb a snížení ceny, stejně jako se tak stalo třeba na trhu mobilních telefonů.
Porovnáváním evropských zdravotních systémů se zabývá švédská organizace Health Consumer Powerhouse. Její každoroční žebříček European Health Consumer Index (poslední za rok 2007,
http://www.healthpowerhouse.com/media/Rapport_EHCI_2007.pdf) opakovaně ukazuje, že lepší hodnocení z pohledu hodnoty pro pacienty dosahují pojistné systémy s více zdravotními pojišťovnami. Jsou v nich například kratší čekací doby na odkladnou zdravotní péči.
7. Reforma představuje neúspěšný experiment
Trh a právní forma speciálních obchodních společností ve zdravotnictví nefunguje v žádném jiném státě a jde pouze o experiment Julínkova týmu. Reforma na Slovensku zkrachovala, proč podobný „zázračný“ systém nezavádějí i v jiných státech EU?
Reforma na Slovensku nezkrachovala. Navzdory předvolebním příslibům vítěze voleb zůstaly zdravotní pojišťovny akciovými společnostmi, poskytují svým pojištěncům lepší služby a na rozdíl od minulosti se nezadlužují. Problémem na Slovensku zůstávají fakultní nemocnice, které se nestihly transformovat na akciové společnosti a navzdory výrazně navýšeným platbám od zdravotních pojišťoven se vysokým tempem zadlužují.
Slovenský příklad reformy zdravotnictví není v Evropě ojedinělý. V Nizozemsku došlo reformou zdravotnictví od roku 2006 k privatizaci zdravotního pojištění a k posilnění konkurenčního prostředí v zdravotnictví. Nizozemské zdravotní pojišťovny jsou obchodní společnosti s právem dosahovat zisku a všechny jsou soukromé. Pojištění je univerzální pro všechny nizozemské občany a žádná pojišťovna nesmí odmítnout pojištěnce. Nizozemský „experiment“ funguje již třetím rokem, a to spolehlivě. Podobný systém založený na soukromých pojišťovnách a poskytovatelích funguje celá desetiletí ve Švýcarsku a přitom je jejich zdravotnictví symbolem kvality.
8. Reforma ruší solidaritu
Reforma ruší solidaritu a je výhodná pouze pro bohaté. Bude zrušeno veřejné zdravotní pojištění a zaveden systém jako v USA – každý si musí koupit pojistku dle svého rizika a nemá jistotu, které služby jsou z pojištění hrazeny. Pokud onemocní, žádná pojišťovna se o něj nepostará.
Nikoliv, reforma umožňuje solidaritu opravdu realizovat. Dnešní rovnost je jen formální, ve skutečnosti není jedno, kdo jste, kde bydlíte, jak jste zámožný nebo koho znáte. Někteří pacienti musí na operace čekat roky, další musí za nejbližším odborným lékařem cestovat více než hodinu.
Cílem české reformy zdravotnictví není americký model. Nikdo nezůstane bez zdravotního pojištění a dostupné péče. České zdravotnictví bude solidární, protože solidarita odpovídá hodnotám naší společnosti. Všechny podstatné rysy veřejného systému – povinná účast, platba odvodů ve výši odvozené od příjmů a nikoliv od zdravotního stavu, stejný rozsah hrazené péče u všech pojišťoven a významné přerozdělení peněz - zůstanou zachovány. Všechny reformní změny, které se chystají, se dají nalézt v některých zemích západní Evropy.
Diskuse
Nový příspěvek
POČTY NEMOCNIC A LÉKAŘŮ
Napsal: J.K.
, Datum: 10.10.2008, 13:59:36
Vážený pane Cikrte,
zajímal by mě Váš názor na nedostatek lékařů v našem zdravotnictví. Našel jsem si příslušnou statistiku a z té vyplývá, že lékařů rok od roku přibývá. Reaguji na prohlášení pana Kubka o kritickém nedostatku lékařů.
V roce 1995 jich bylo 36 tisíc, v roce 2000 38 tisíc a nyní jich je 43 700. Připadá mi to jako námět pro Vaši rubriku pověr ve zdravotnictví.
Dále by mě zajímal Váš názor na počet nemocnic v naší republice, těch je 192, objevují se názory, že je to na počet obyvatel neúměrný počet a jsou jedním z důvodů finančních obtíží našeho zdravotnictví. Jejich příliš velký počet pak uměle vytváří nedostatek lékařů. V rozhovoru s Jiřím Paroubkem jsem četl, že by jich mělo být cca 100, to by odpovídalo jejich hustotě cca v Rakousku. Uvádí se srovnatelně lidnaté Švédsko, které jich má zhruba také 100. Pokud je mi známo, peníze na zdravotnictví tvoří cca 240 miliard ročně, z čehož je 200 pojistné, 30 přímé platby a 10 rozpočet.
Mám známou ve Švýcarsku, je to praktická lékařka a popisovala mi systém, kde si pojišťovna přesně vymezí okrsky s příslušným počtem pacientů a ty si hlídá – novým lékařům nedá smlouvu. Zajímalo by mě, jestli existuje nějaká studie, kolik lékařů a zdravotnických zařízení naše republika skutečně potřebuje, jestli existuje i v tomto nějaký systém či zda se alespoň připravuje? Jde mi o to jestli v našem zdravotnictví spíše nevítězí jeho latentní funkce – tedy umělá přezaměstnanost za absurdního křiku lékařů, že jich kriticky ubývá, když jich spíše kriticky přibývá.
Pokud vím, tak počtem lékařů na tisíc obyvatel jsme již nad průměrem v Evropě.Odpovědět
PLÝTVÁNÍ
Napsal: J.K.
, Datum: 10.10.2008, 14:03:45
Ještě bych chtěl doplnit, že jsem slyšel, že většina z oněch 240 miliard jde do nemocnic, tuším se jednalo o číslo 80% a velkou část těchto nákladů spolknou provozní náklady. Existuje prý celá řadá relativně málo vytížených oddělení či zařízení a to celý systém zdravotnictví prodražuje.Odpovědět
Re: PLÝTVÁNÍ
Napsal: Tomáš Cikrt
, Datum: 11.10.2008, 22:45:12
Je to na dlouhé povídání, ale v zásadě máte pravdu. Lékařů je dost a peněz není málo, ale část z nich končí v černé díře kvůli tomu, že se předražují zakázky, bují korupce, špatně se nakupuje zdravotní péče (za moc peněz málo muziky) a že smlouvy mají i oddělení a nemocnice, které jsou vyloženě nekvalitní. Řešit to nemůže ministerstvo, ani žádný státní úřad, ale zdravotní pojišťovny a k tomu potřebujeme kvalitní zákony, které zavedou přísný dohled, ale současně jim umožní skutečně pojišťovat a nakupovat péči a ne jenom přerozdělovat peníze, jak je tomu dnes. Tyto zákony má Tomáš Julínek připraveny, teď záleží na politické situaci, zda a kdy projdou. Každý jejich odklad současně prodlužuje dobu plýtvání.Odpovědět
Re: Re: PLÝTVÁNÍ
Napsal: J.K.
, Datum: 13.10.2008, 09:29:40
Děkuji za odpověď, mám-li ale být upřímný, tak tomu, že pojišťovny budou sami o sobě nakupovat kvalitní péči, příliš nevěřím, zejména ne u té největší, u soukromých si to představit umím, české prostředí je silně korupční a není důvod si myslet, že zdravotním pojišťovnám se toto chování vyhne, respektive věřím, že je to krok správným směrem, ale sám o sobě nestačí. Nicméně Vám fandím. Četl jsem Ráthův návrh zákona o neziskových nemocnicích a to byl zákon lékařského odboráře, kterému nešlo o nic jiného než vytvořit „teplé pelíšky“ pro své kolegy – ať to stojí, co to stojí.
Domnívám se ale, že reforma by měla směřovat i ke stanovení územní struktury zdravotnických zařízení, jako je to kupř. ve Švýcarsku. Představoval bych si to tak, že bych udělal analýzu a kde se ordinace či nemocnice překrývají, jsou nevytížené, prostě bych jim zrušil smlouvy, případně bych je doplnil v území tam, kde chybí.Odpovědět
Re: Re: Re: PLÝTVÁNÍ
Napsal: Tomáš Cikrt
, Datum: 13.10.2008, 22:25:01
Souhlasím s vámi, jenom je důležité, aby podobnou analýzu prováděl expert, kterému záleží na optimálním fungování systému, protože to přináší profit jemu, firmě (pojišťovně) i jejím zákazníkům (pacientům) a nikolv úředník, který kouká jak přežít. Švýcarsko je jednou ze zemí, kde se inspiruje reformní tým Tomáše Julínka.Odpovědět
PLÝTVÁNÍ
Napsal: J.K.
, Datum: 10.10.2008, 13:35:50
Prosil bych pana Cikrta, aby si nehrál na politika, když je jen mluvčí, protože mu nikdo nedal mandát. Máte správně jen jako úředník zvěstovat stanovisko ministerstva k řízení resortu.Odpovědět
Re: Pane Cikrte,
Napsal: Tomáš Cikrt
, Datum: 06.10.2008, 21:57:23
Žádosti se nevyhovuje, protože je bezpředmětná.Odpovědět
Podle lidí to bez předmětné je ! Protože kafráte do všeho do čeho Vám nic není ! Jste pouze nejmalinkatoulinkatější mluvčí !Odpovědět
Re: Re: Re: Pane Cikrte,
Napsal: VladimÍr
, Datum: 19.10.2008, 14:25:51
Můžeš předložit soudní příkaz, který tě nutí trávit zde čas?Odpovědět
jo jo
Napsal: Martin
, Datum: 01.10.2008, 23:04:26
Kdyby to napsal autor pribehu o Misovi Kulickovi, tak bych mozna videl duvod premyslet dal. Bohuzel to napsal nekdo, kdo minule hrichy odmita setrit, protoze se tim ma zabyvat nekdo jiny. Misa Kulicka je totiz dnes dobra vec, i kdyz to byl presny popis zdravotnickych patologii. Nekdo, kdo o nich vedel, popsal je a nezabyva se jimi, z ciste politickych duvodu neni a nebude duveryhodny, dokud si nezamete pred vlastnim prahem. Proste Misu Kulicku mame dnes vic a jeden z nich je i ve volnem case Jedi.Odpovědět
Re: jo jo
Napsal: Tomáš Cikrt
, Datum: 02.10.2008, 00:32:33
Škoda, že to tak motáte dohromady, autor Míši Kuličky nemůže být vyšetřovatelem. Yoda není Kulička. Autor Kuličky není Yoda. Obrázek stvořil někdo jiný atd atd.Odpovědět
Re: Re: jo jo
Napsal: Martin
, Datum: 03.10.2008, 22:13:57
Ale pane Cikrte, já nic nemotám, tady jde jen o nadsázku a fikci přece. To Vám najednou zamrzá Váš smysl pro humor ?Odpovědět
Re: Re: Re: jo jo
Napsal: Tomáš Cikrt
, Datum: 04.10.2008, 19:19:29
Ale Martine, já jsem ve vašem předchozím příspěvku nenašel ani nadsázku ani humor, Kuličku už jsme probírali, myslím, že není nutné se k němu vracet pod "každým" článkem, zkuste něco jiného.Odpovědět
Re: Re: Re: Re: jo jo
Napsal: Martin
, Datum: 06.10.2008, 14:23:26
No máme asi jiný smysl pro humor. Mne Míša Kulička rozesmívá každý den a jeho bývalí kritici žijící jen z Kuličkova vědomí a svědomí ještě více. Proste takový evergreen.Odpovědět
Re: Re: Re: Re: Re: jo jo
Napsal: Tomáš Cikrt
, Datum: 06.10.2008, 21:58:51
Pane Cikrte vedete boj s větrnými mlýny a s lidskou blbostí. Pravděpodobně nezvítězíte, ale nepřestávejte bojovat. Držím pěsti.Odpovědět
.jpg)
Nikde se nevyskytuje tolik blábolů a nesmyslů jako ve zdravotnictví. Šíří je všichni - od lékařů, přes novináře až třeba po politiky. Čest výjimkám! Zvláště oblíbeným terčem pověr a fám je reforma zdravotnictví.
24% (23x)
Lékaři a zdravotníci
