Vyhledávání
Kategorie
Archiv článků
- Nebudu se báti zlého....
- Jak jsem se měl o prázdni…
- Můj pohled na kauzu Diag …
- Nejlepší dárek
- Polemika s redaktorem Chu…
- Petice odpovědných
- Podívejte se na můj profi…
- Profil moderátora televiz…
Dobré weby
Moje řeč, aneb několik vět o životě
Tomáš Cikrt , 04.04.2011, 16:04:35, Kategorie: Životaběh
Potkali jsme se s panem redaktorem Leošem Kyšou v cukrárně Alchymista, dal jsem si stejnojmenný vynikající dortíček, příjemně jsme pokecali, pak přišla slečna či paní fotografka Hasíková a já jsem na cukrárenské zahrádce párkrát zatahal za kšandy a tak vznikl článeček do rubriky Moje řeč Víkendu Hospodářských novin. Dále uvádím úplnou verzi, v tištěné verzi to totiž bylo o malilinko kratší (a fotku jsem vybral také jinou)....
Bůh nám určil cestu, která má své kouzlo. Mě například učinil trpaslíkem, neboť to byl jediný způsob, jak mě ochránit před zhýralým životem. A do té cesty mi postavil mou ženu, a tím mě naučil pokoře.
Svědomí je jediný tyran, kterého uznávám, prohlásil kdysi Gándhí. A já myslím, že u božího soudu nebude důležité, jestli člověk tvrdil, že věřil, a do jaké církve patřil, ale zda naslouchal svému svědomí. Boha vidím v přírodních zákonech, fyzice či chemii. Cítím ho ale také ve svém životě.
Věřím v Boha, ale na všechno ostatní mi, prosím, přineste důkazy. Hezké heslo nás věřících skeptiků.
Jsem odpůrce iracionality. Nejenom v medicíně, ale i v jiných vědách. Lidé se strašně málo zajímají o podstatu jevů a událostí, které je obklopují. Jinak by věděli, že většina z nich je vysvětlitelná, a to bez účasti nadpřirozených sil.
Nemám rád babyboxy. Nesdílím přesvědčení, že děti, které se objeví v babyboxu, unikly jisté smrti. Do babyboxů nedávají děti šílené matky v pominutí smyslů. Jedná se spíše o maminky nějak opuštěné, v nouzi. Možná by bylo lepší podat jim pomocnou ruku, podpořit je, aby mohly se svým dítětem zůstat. Babybox jim tuto cestu navždy zavře.
Do politiky se vrhnout nemůžu. Pro pravici bych byl pravdoláskař a pro levici asociál.
Revoluce byla legrace. Byl jsem předsedou stávkového výboru na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Nemyslím, že šlo o něco odvážného. Komunismus byl na kolenou a revoluce připomínala jeden velký nekončící studentský mejdan.
Z demonstrací si pamatuji hlavně zadky. Vzhledem ke své výšce jsem toho nikdy moc neviděl, akorát když mě vyzvedli nahoru, abych jim pomohl určit, kdo je to ten člověk na plakátu, který bude za chvíli mluvit; tak jsem jim řekl, že je to Dubček, a oni mě zase šoupli dolů.
Elektronická média snížila kvalitu novinařiny. Každý se snaží mít zprávu venku jako první a nikdo nemá čas se jí důkladně zabývat nebo ověřovat si, jestli někomu nesedl na lep. Bohužel se to občas promítá i do seriózních novin papírových. (Dodávám teď navíc: Na druhou stranu: svět internetu přináší více svobody, k mnoha zajímavým informacím se dostane každý, kdo si dá jenom trochu práci. K článkům je možné připojit zdroje informací - například kopie důkazních listin. Jako vždycky s každým pokrokem - mince má dvě strany...)
Nenávist vůči mně si lidé vybíjí jenom anonymně. Na internetu najdete spoustu strašných věcí, ale na ulici mě oslovují spíše lidé, kteří si chtějí slušně popovídat. Anonymové jsou naštěstí srabi. Na zvědavé pohledy jsem díky své postavě byl zvyklý vždycky. Na tom můj krátký pobyt v politice nic nezměnil.
Leoš Kyša
Foto: Michaela Hasíková
Diskuse Nový příspěvek
Kalendář
Únor 2012«
Po
Út
St
Čt
Pá
So
Ne
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29
Anketa
RSS čtečka

