Cikrtoviny

Říkáme jí Ňoumi. To jméno si vysloužila už v útulku v Jimlíně u Loun, odkud jsme si jí přivezli.  Pán, který zatoulané, či vyhozené pejsky odchytává, nebo jenom najde přivázané u vrat útulku, má zvláštní výsadu. Dává jim jména a to podle momentální situace, události která se přihodila, místa, kde psa našel, nebo podle postoje, který hafan poprvé zaujal. A tak jednoho nazval Potočníkem, protože ho našel u potoka, jiného Sněhurkou, protože se jedná o bělostnou fenku a dalšího auťák, protože přežil srážku s osobním vozem.  A naši fenku pojmenoval Ňoumová, neboť, kam jí dal, tam stála a koukala jako ňouma.  

Dnes víme, že její ňoumovitost byla jenom rafinovaná zástěrka. Ňoumi je sice hodný mazlíček, ale také divoška a občas ostrá šelma. Když se zešeří, moc bych za to nedal, že vedu na vodítku pravou lišku. Kouká, kde by jakou slípku zadávila. Oči jí svítí, mohutný ocas se pohybuje ze strany na stranu a znenadání šup a hop a už peláší, co peláší – ona se přímo vznáší nízko nad zemí, lehkonohá jako gepardí mládě.  Sídlištní kosi už nejednou měli namále, poskakují si na vystříhaném trávníčku a najednou se na ně řítí nezadržitelné čtyřnohé chlupaté torpédo, před nímž neradno dále  poskakovat, neboť  - to už ti jde milý kosáku o život a nefrnkneš-li hbitě do nebe….raději ani nepomyslet! Kupodivu, ještě žádný ptáček nezahynul, ale šelma se zdokonaluje každým dnem

Vyzvednutí Ňoumi v útulku nám přineslo nejen radost, ale také hluboký smutek.

Nezapomeneme na mokré čumáčky a prosící očka drobných psíků, zavřených dočasně v kotci, dokud si je někdo nenajde, nebo nevezme domů. Pán, o kterém jsem se zmiňoval se psům  věnuje  už na 40 let. Zklamaně popisuje jak krutě se lidé v poslední době ke svým nejvěrnějším přátelům chovají. Přibít za uši na vrata, zalepit březí fenu izolepou a hodit někam do septiku, koupit nový obojek jenom proto, aby na něj mohli psa pověsit… Kde se v lidech bere tolik krutosti? Naštěstí, jsou i  lidé laskaví, ti kteří se bez nároků na odměnu a slávu, o pejsky starají. Dobrovolníci, kteří chodí do útulků a věnují kousek péče, kousek lásky, maličko pozornosti nejvděčnějším tvorům na světě. Snad je má každý útulek. Naše Ňoumi měla štěstí, že se jí jedna taková hodná slečna  věnovala, i proto ledacos umí a na lidi nezanevřela.  Podívejte se na stránky útulku http://www.utulek-jimlin.wz.cz/index2.php třeba zaujme některý pejsek i vás.

Ňoumin zápisník:

Jsem nejkrásnější Ňoumová na světě!

Poleženíčko pro chlupáče, na gauči v obýváků, ten je teď můj.

Páníček je noční pták, vyfotil mě, jak jedeme výtahem na procházku, budeme venku sami, všichni už po půlnoci dávno spí.

Miluji vepřové ouško. Dostala jsem ho za odměnu, jak jsem hezky držela u psí kadeřnice. Ale mám z něj nějaké divné tekuté bobky, takže ho prý  už nedostanu.

Pes do postele nepatří? No tak dobře, ale já jsem vaše Ňouminka.

Lidi, buďte na pejsky hodní! Prosím!

Liška už dala svým lidem Dobrou noc.