Cikrtoviny

Proč milujeme sladké?

Milovat sladké je snadné. Naše tělo cukr potřebuje. Nemůžeme za to, že po sladkém toužíme.  Na cukru je závislá každá naše buňka, je v něm energie. Čistě chemicky v nás spustí kaskádu slastných pocitů.   

Pravá rozkoš však není sprostě přímočará.  Jako se nahé tělo halí do rafinovaných látek, aby bylo více žádoucí, sladké se snoubí s dalšími ingrediencemi,  často  s protistojnou chutí, aby pak touha po něm byla dokonalá. V pomyslné laboratoři poživačnosti ční vysoko nad ostatními pralátka všech slastí  - čokoláda. Pro svojí rozmanitost, hořkost i účinek zahánějící chmury (suchopárně nazývaný antidepresivní).  

Sladké milujeme také z toho prostého důvodu,  že milovat dovedeme. Láska a sladké k sobě mají blízko. Ne ovšem tam, kde chybí  fantasie  a střídmost , kde se konzumuje a posléze  tyje.  Ale na opačném konci, v esoterických sférách, kde už není nic hmatatelného, jenom otisky molekul (pavědecké! slyším úpění fyzikálních chemiků). Tak chutná třeba sladké políbení. A nad ním už nic není. Nebo ano?

Mám radu, jak na to přijít, pro tebe laskavá čtenářko, i pro tebe laskavý čtenáři. Zajdi si do dobré kavárny, třeba do Café Louvre na Národní třídě. Dej si tam Sachr dort a Café latté.

Až se vrátíš domů, ulehni do lůžka, nestyď se, jen směle do toho. Zavři oči. Co cítíš? Čokoládu. Správně a dál, možná si tvá ústa vzpomenou na sladké rty milované bytosti. Propadáš do hlubin,  na hranici mezi bdělostí a sněním tě zastavuje celník v cukrářské čepici a pokládá kontrolní otázku: „Co je na světe nejsladší?“

Už neodpovíš, protože spíš.