Cikrtoviny

Reforma zdravotnictví žije!

Tak nám ji přizabili! Reformu zdravotnictví. Leží zadupána v prachu, mele z posledního. Já však tvrdím, že má tuhý kořínek a že se ještě vzpamatuje.

Bez reformy není české zdravotnictví dlouhodobě udržitelné. Tým, který ji stvořil, má pořád důvod pokračovat.

Nejprve může kriticky zhodnotit prosazování reformy v uplynulých dvou letech, potom ji o nové zkušenosti vylepšit a nakonec znovu najít odvážné politiky a nějakou sebevražednou vládu, která se jí ujme.

Proč se však zdravotnická reforma neprosadila už nyní a proč byla redukována jenom na poplatky? Často si takto staví otázku lidé, kteří už mají připravenu odpověď, že „Julínek a ta jeho arogantní ušatá zmenšenina nám občanům reformu pořádně nevysvětlili“.

Vidím to jinak.

Reforma jako celek neprošla kvůli povolební patové politické situaci. Údajná provládní většina totiž erodovala od samého počátku. Přestože Tomáš Julínek nedělal nic jiného, než že se důsledně držel koaliční dohody a programového prohlášení vlády, reformu nabourávali exotičtí poslanci, kteří byli ve vládním táboře spíše shodou okolností než z přesvědčení. Vznikla jakási proti zdravotnická úderka, jejímž ztělesněním se stal svérázný lidovec Ludvík Hovorka.

Členové této úderky se vyznačovali neschopností pochopit a přijmout jakýkoliv racionální argument a stále požadovali separátní mnohahodinová „expertní“ jednání.

Tam se jim pokoušeli náměstci ministra odpovídat na otázky typu: A je ta krev červená i v noci, i když je tma jako v pytli? A jakou máme záruku, že nebude modrá, když si zrovna neposvítíme baterkou?

Při komunikaci reformy jsme stáli zejména proti politikům ČSSD, kteří nejprve lhali ráno a lhali večer, pak začali občany strašit i vybízet k nenávisti a korunovali to ohýbáním zákona.

Sám Jiří Paroubek na programové konferenci ČSSD hovořil o „loupeživé snaze kouzelného páru Cikrt - Julínek“ a o tom že „tito dva nebezpeční lidé dnes natahují své nenechavé ruce na obrovské majetky“. Který ministr a který mluvčí si kdy vysloužili takovou nenávist? Jenže politika čtvrté cenové skupiny byla úhledně zabalena do voňavé kampaně americké agentury -slavila a slaví úspěch.

Ale je to politika stejného kadlubu, jako popravení vlády uprostřed předsednictví, je to chladnokrevná vypočítavost s nulovou odpovědností za další osud České republiky. V komunikaci jsme samozřejmě udělali chyby. Mám-li mluvit za sebe, pak některé věty, úšklebky a emotivnější reakce jsem si mohl odpustit. Větší pozornost jsme měli věnovat lékům a znovu a znovu zdůrazňovat, že poplatky za položku na receptu lékárníkům nezůstávají, ale že z nich dotují slevu na ceně i doplatku pro pacienty.

Nikdy jsme také neměli přistoupit na náhlý nápad Jiřího Čunka vyškrtnout z původního návrhu ministerstva zdravotnictví osvobození od poplatků pro děti do 3 let. Slogan „platí i malé děti v inkubátorech“ sice nevyjadřoval nic racionálního, ale byl zdrcující. Pocity a emoce lomcovaly nejenom levicovými voliči, ale i většinou příznivců ODS.

Čas, který měl k dispozici druhý nejdéle působící ministr zdravotnictví novodobé historie Tomáš Julínek ale nebyl promarněn. České zdravotnictví šlapalo jako nikdy předtím.

Vážně nemocní už nečekali na svoji léčbu. Léky v tisících položkách zlevňovaly, pojišťovny začaly nakupovat zdravotní péči, nejenom přerozdělovat peníze (čili pořídily pro pacienty více a kvalitnější péče). A přitom platily včas.

Systém byl finančně stabilizován, dokonce tak, že ho to chrání ještě i teď v době hospodářské krize. Poplatky zabraly excelentně, přinesly do zdravotnictví cca 10 miliard, z toho 2,5 miliardy lékařům a nemocnicím, což vedlo ke zlepšování nejen péče, ale i přístupu k pacientům. Další 2,5 miliardy vybrali a vzápětí občanům zpátky odevzdali lékárníci ve slevách na ceny a doplatky léků.

Dalších pět miliard ušetřily pojišťovny díky tomu, že proplácely méně návštěv u lékaře a méně receptů. Tyto peníze mohly postupně přeměňovat v drahou moderní léčbu pro několik tisícovek pacientů s rakovinou prsu či vzácnými genetickými chorobami.

Dobře už bylo. Jednak řádí krize a jednak za středočeskými humny číhá David Rath a jeho temné vize, které jsou tisíckrát horší než zrušení poplatků: jedna zdravotní pojišťovna, škrty v duchu jednoduchého účetnictví, veřejné peníze pod kontrolou kluků, co spolu mluví a zdravotní péče na příděl. Jeho nadějí jsou důvěřivci, kteří chtějí své jistoty, ať to stojí, co to stojí. Mojí nadějí je čas, který dá Tomáši Julínkovi za pravdu. Reforma ještě žije.

***

O autorovi| Tomáš Cikrt bývalý mluvčí ministra zdravotnictví www.cikrtoviny.cz

11. května 2009

LIDOVÉ NOVINY - ÚHEL POHLEDU