Cikrtoviny

Televize a já

Žijeme televizí. Dokud jsem byl pouhým divákem, nepřipouštěl jsem si to. Pak jsem se najednou ocitnul na druhé straně, jako mluvčí ministerstva zdravotnictví. Měl jsem v té době nějaký „štěk v bedně“ snad každý den. 

„Víte, já se moc na televizi nedívám, ale zrovna včera jsem vás náhodou viděl,“ zněla nejčastější věta, kterou jsem slýchával. Oni se totiž dívají všichni a pořád: od pekařů až po univerzitní profesory! Zjistil jsem také, jak se rodí takzvaná celebrita. Stačí, že je často v televizi. Nic víc. Nemusíte nic umět, diváky to ani nezajímá, zvyknou si na všechno. Zvykli si i na mě, bez ohledu na zdravotnické poplatky. Stal jsem se jejich sousedem, který je večer po sedmé hodině navštěvuje v obýváku.

Když mě dnes někdo potká u nás na sídlišti, mluví se mnou jako starý známý: „Tak, jak se vede, pane Cikrt?“ „Dobře, děkuji,“ odpovídám, přestože tu osobu vidím poprvé. 

Závislí na televizi nejsou jenom její diváci. A tak už zase účinkuji, tentokráte v pořadu Interview digitální televize Z1 (21,30 každé úterý, někdy i ve středu a někdy i jindy).

Tomáš Cikrt, Týdeník Televize 13.10. 2009