Cikrtoviny

Pacienti, respektive jejich rodiče, totiž  našemu panu doktorovi věří, je to moudrý a laskavý  lékař.  Podle něj si rodiče zvykli  bez problémů kupovat nejlevnější léky a tak jako nejviditelnější změnu zaznamenal významný  pokles počtu receptů. Pacienti prý k němu chodí zatím zhruba se stejnou frekvencí. Navzdory hořekování některých politiků,  běží praxe bez problémů. To jsem si jen ohřál poplatkovou  polívčičku v rubrice věnované hubnutí, ale nikoliv bez souvislosti.  Pan doktor mi totiž také zmínil, že má  ve své péči holčičku, která při výšce 140 centimetrů váží 103 kilogramů. To mne zaujalo zejména proto, že při mé výšce, která je bez jednoho centimetru stejná, existuje někdo o dvacet kilogramů těžší, než já v době svého absolutního  hmotnostního maxima. Při tomto poměru výška / váha jsem se přitom  cítil opravdu špatně. Dívčina přitom prý netrpí  žádnou zvláštní například. genetickou poruchou.. Je to pouze oběť  životního stylu dnešních malých dětí. Podle pana doktora české děti se nalévají sladkými nápoji, což je snad ta největší zhouba.

Sladkostmi se snadno vychovává. Děti se po sladkém nápoji či zákusku  brzy cítí syté, neotravují a rodičům zřejmě nevadí, že  už nemají chuť na jiné hodnotnější  potraviny.  

Každý, kdo by chtěl vidět  spousty obézních dětí pohromadě, může  ze studijních důvodů navštívit některý   z chrámu zábavy, nákupů a rychlého občerstvení. Sedí, žvýkají hranolky, popíjejí sladkou limonádu (abych nejmenoval) a pak se přesunou do jednoho ze sálů multikina, přičemž si po cestě koupí nějakou další dobrůtku a další sladký nápoj, aby to na tom v filmu vůbec vydrželi. Už v roce 2001  bylo v celostátním průzkumu zjištěno, že  nadváhou a obezitou  u nás trpí 14,1 procenta chlapců a 11,9 procenta dívek ve věku 7 až 11 let. Tento výzkum se opakuje každých deset let, obávám se, že v roce 2011 budou výsledky katastrofální.

Rád bych ovšem dodal, že nejsem apriorním odpůrcem zmiňovaných chrámů konzumu, sám je příležitostně navštěvují. Jenom se mi, zdá, že některé rodiny v těchto super a hyper, shoppping centrech vlastně žijí. Jedí a pijí, baví se, nakupují, odpočívají a nic jim nechybí…A utrácejí, řádově více, než za poplatky a bez rozdílu sociálních skupin! Je to stejně návykové jako televize, nebo počítačové hry. Návyk na tento nákupně-zábavní životní styl může být pro zdraví zdrcující. Ostatně vím  to z vlastní zkušenosti.