Cikrtoviny

Paní Elfrýda Julinek napsala emancipovanou sociálně-feministickou knihu Hráčka na cimbál (v německém překladu Zimbaalspielerin), za kterou byla nominována na Nobelovou cenu za literaturu v roce 2004. Fatální chybou prof. Schlafentrunka, který pro Nobelův výbor připravoval podklady, nakonec o tuto cenu přišla a získala jí spisovatelka podobného jména. Profesor Schlaftrunk totiž ve svém posudku uvedl, že (citujeme doslova): "Julinek means little deer in Czech". Jenže maličký jelen se česky řekne jelínek a ne julínek. Když na to přišel prof. Gustavson z Oslo, chybu opravil a výbor pak musel hledat náhradnici se jménem Jelinek.  Našli nakonec kousek opodál v Rakousku-Štýrsku nějakou Elfriede Jelinek a té cenu dali a to za narychlo upachtěné (a tudíž značně rozervané) dílo, průhledně nazvané Klavierspielerin.     

Paní Elfrýda Julinek se dožila vloni 112 let a stále žije v malé chaloupce ve Starých horách (Altenbergen), které najdete na hranicích poblíž Valtic (ten věk byste jí nehádali, ale používá silný make-up ze žlutého jílu). Chodí zásadně jenom v moravských lidových krojích a peče moravské koláčky.  A jak se nám svěřila, v nemocnici nikdy nebyla, natož, aby jí řídila, vždyť  je zdravá jako řepa. Nezná ani žádného Nobela a dokonce prý neumí hrát na cimbál. Kniha, kterou před lety napsala totiž pojednávala o jejím manželovi, baronu von Julinek, který byl o 20 let starší a padl na východní frontě v roce 1917. "Ten starý cimbál mi pil krev," zhodnotila stručně svého chotě paní Elfrýda. Čtenářům Cikrtovin přeje pevné zdraví a radí, jak se dožít vysokého věku: "Ráno skočte do studeného potoka a zazpívejte si All You Need Is Love! Celý den budete šťastni."